majíc talent, tužku dělám malbu
OTEVŘELI DVEŘE SNU
a hlavu jim zdi obouchali
na baru fronta. Kravata rudá překáží na mžik rudým vlasům a slova pochodují kolem Jericha, ono to jediným pravým gestem spadne. S kalhoty u kotníků tančím, hledám Pavlův hrob před smrtí, už zase Radek spí, přivítej ho, prosím, u nás, hrůzu, lásku a sukně vyhrnuté nad boky. PLACÁK - JEŽIŠMARJA, FUJ! Vrhání překvapených pohledů? To umřela Karkulka, Sněhurka, ... A Jiřík? Do nekonečna práce v Křinci, dělníkem proti své vůli, vajgly v dárkovém balení,
s délkou Vašich vlasů ztrácím na dlouho přehled. HRŮZA minulosti má stále své jméno, Andrea, Kristýna, Honza, Lenka, ... měknou Vám rysy. Nekouzelník v součtu s nekouzelníkem daj dohromady kouzlo, Martina za cigaretu, a pod šátkem mizí pivo, fialová k rzi nepatří, jsem zadaný, jsem nad tím, a Ondra zvednout hůlkou sukni, s pivem, sešitem, náladou už mu to tolik nejde. Jsou tu stále, scházejí termiti do mraveniště, ty už deš? Gábi pustila skrze prsty vzduch, nešika co si dává záležet, v očích otazník, v podivném zlomku času, smířena nad parketami. Jsem z Vás, z objektu, nadšen! Exibice umořených hrdinů, mobily pořádají průvod. Konec konců jsem intuitivní žena. Postel v místě bydliště a k svatbě WoOóou. Jen podle ramen krása (falešná). O židli opřen s přehledem nenajdu nic. Moment to je můj sonet.
welcome in Prague.
Žádné komentáře:
Okomentovat