kouřová

"kvůli tomuhle jsem klíčema nezvonila!"

OBČANÉ, které opustila revoluce,
jimž marsejéza mlčí na patře,

jdem, místo žerdí motyky,

jdem pod trikolorou Republice nakopat brambory.


Vo tomhle jsme fakt NESNILI!

z hloubi světa duše:

Dogma a Víra jsou stupněm Poznání následujícím po Pravdě. Ono totiž popravdě Svět lze ve skutečnosti spočítat,

ale některé z mezisoučtů už ho málem zničily.

z četby

JSEM JENOM ČLOVĚK

Jsem jenom člověk. Vstám brzy,
vypiju kávu, do práce jdu zas.

I mně na větru oči slzí,
za nehty horkých prstů leze mráz.

I do mne bijí kapky deště.
I po mé tváři stéká slaný pot.

Víc však mě dráždí, víc než jiné ještě,
křivdy, když běží hlavně o život.

I moje roky jdou pochodem husím.
I na mne čeká otevření zem.

A proto jen, že jednou usnout musím,
bráním se spánku, v noci vzhůru jsem.

Štefan Žáry: Jsem jenom člověk. 1962;
překlad František Hrubín

z nápisů na dosud nepostavené zdi

každá vteřina dobrého divadelního kusu musí být poezie

slyšel jsem plakat ozvěnu nad vlastními slovy

MODŘ ZŮSTANE ŠEDIVÁ DOKUD JI NĚKDO NEZREALIZUJE

na začátku nebylo nic
a na konci ne o mnoho víc

volte POKROK!!!

postřehy odjinud

„už dávno nemusíme všechno vymýšlet sami.“

Zdenek

Po ulici kráčí Zdenek
a je celý od písmenek,
vpředu, vzadu, prostě hrůza,
posrala ho v let múza.

Karel Plíhal,
podle mě o Zdeňku Zapletalovi

šlépěje

"... volím Šlépěje,
neboť šlépěje jsou také jen tu a tam a netvoří nepřetržité linie,
mohouť býti na cestě, avšak nejsou cestou.
Nejsou cestou, ale ukazují cestu, cestu toho,
který tudy šel, třebas mimo cestu."

-
(DEML, Jakub. Šlépěje I - III. Vetus Via: Brno 1998. s. 14)

divadelní:

O Bílé nemoci

Festival herectví ve hře, které ztratila cosi velmi důležitého.

ze hry kterou nenapíšu

"prý Kamilu Lhotákovi

-
& určitě Ondrovi."

A: Miluji balóny!
-
B: ?
-
A: To protože nám umožňují zadívat se do nebe... ...mrknout chvíli oknem Božím.