"někdy se citáty prostě nehodí!"
toho dne z Egona poprvé vyprchalo nadšení z počínajícího alkoholismu. Cítil se neobyčejně unavený. Všechny půllitry, dvojky a panáčky přestaly pumpovat krev do malého i velkého krevního oběhu a rozmazané obrysy se nepříjemně vyostřily.
Znovu objevený už svět nebyl tím báječným místem pro život. Lidé, na které si pamatoval neexistovali. Zůstaly tu sice jejich obličeje, ale slova nesoucí se z jejich úst, gesta jejich rukou, způsob chůze i obvod jejich pasu nepoznával. Kdyby již nešlo o nezbytnou součást střízlivění, určitě by ho rozbolela hlava. Ze Skleníku byla herna, Slunce trávilo mnohem více času po škole, z nezničitelných pevností partnerských vztahů zůstaly trosky, stromy šuměly listům Valčík na rozloučenou a Slovan Liberec hrál jen o fous hůř než poslední tým druhé ligy.
"Chci..."
"Musím..."
"Alespoň bych měl..."
Namísto toho jen seděl v křesle a kladívko vyťukávalo do kovadlinky starou známou: "Tak tedy vítej podzime! Vítej v kraji mém."
Znovu objevený už svět nebyl tím báječným místem pro život. Lidé, na které si pamatoval neexistovali. Zůstaly tu sice jejich obličeje, ale slova nesoucí se z jejich úst, gesta jejich rukou, způsob chůze i obvod jejich pasu nepoznával. Kdyby již nešlo o nezbytnou součást střízlivění, určitě by ho rozbolela hlava. Ze Skleníku byla herna, Slunce trávilo mnohem více času po škole, z nezničitelných pevností partnerských vztahů zůstaly trosky, stromy šuměly listům Valčík na rozloučenou a Slovan Liberec hrál jen o fous hůř než poslední tým druhé ligy.
"Chci..."
"Musím..."
"Alespoň bych měl..."
Namísto toho jen seděl v křesle a kladívko vyťukávalo do kovadlinky starou známou: "Tak tedy vítej podzime! Vítej v kraji mém."