http://marto2kvak.blogspot.com

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

postřehy mé každodennosti

předposledních pár dní jsem propil a posledních pár propracoval. Nebe a dudy, mohlo by se zdát, ale mnohem blíže to má k tomu slavnému černobílému dynamickému kruhu s dvěma tečkami. Skvěle se to doplňuje. Čtyřdenní tah pátečním večerem, sobotou, nedělí, pondělím a úterním dopolednem jsme s Kellym zakončili se sklenkami šampaňského, kaviárem, máslem a bílým pečivem pod mostem u Poděbradky, kochající se únorovou verzí jara a hrozící se bouřícího se stropu. Následující čtyři ranní směny jsem zakončil doformulováním současného životního mezicíle, stát se diplomovaným dělníkem. K tomu všemu nám včera na krmítko dorazily hrdličky, co byly nejspíš holubi, ale neznalci s krásou v oku tato nepřesnost příliš nevadila. Jediné, co mě poněkud zaskočilo od posledního záznamu, je skutečnost, že jsem při surfování svým současným mobilním seznamem narazil jen na dvě ženská jména, z toho jedno je mámy. To se pak Babucht nemůže divit, mám-li na večírcích přepárkováno.

momentka

věnováno(tečka)

dostižen vitalismem
slzami smíření, naukou o kráse...

dnes jsme si prožili poslední težké ticho

a nashle a šáteček

a nesnesitelnou lehkost bytí

G 7,5° - z chmelu na 3 účtenky

nemohu-li číst, píšu a není to k přečtení. Bohu došel dip a LÍDLu obalená kolečka cibule. Jsem zdrželivý. Onanuji tužkou na papír. Grafonan, jako hovno mezi půlkami, na svém místě. A holka s nejhezčím Ahoj na světě řekla ČAU! Z tohodle křížovku neuděláš. A vymyslel-li Postřižiny Bohumil, měli bychom mu instalovat do pivováru desku pamětní, co na ní psi nachčijou a lidé né. Stydlíni. Je potřeba počkat si na poentu. Třeba i s vtipem. Visíme na síti veřejnosti. A kapři? A raci? A olihně? Ale to je jedno (smích) Dilema prázdné hospody, kam si sednout... a bude potřeba servat se o Wericha i se samotným Werichem, aby byla SHOW i bez Honzy veselého s lodí jenž dováží čaj a kávu. A teď Kelly Alenku a Ivanku, ale o Ivance Caroll Lewis nepsal a já s Ivankou asi nefím - compris -a jdu zabít dalšího somálského námořníka cigaretou zapálenou ze svíčky. Tak člověka to mrzí, né. Cotamfurtčumíš...

tolik toho neutratíme, abychom nemohli s písmem na druhou stranu lístku a pomalu blíží se ta doba, kdy Kendy bude kavárník a já jeho zaměstnancem anebo naopak & Alfi účtuje 29 jako 30 a korunu vrací na požádání, jak Kardan na Polabské sklizni, a pivo lavórům prospívá a jsem zase já vysoko nad věcí - (ne)autorské čtení, ÁZet kvíz, to je sál kterej zvučit nepotřebuje - 1500 W - a texty ke čtení napsal Hrabal lepší než vlaky Ostře sledované. MY a svíčky gymnáziu neudělal americkej Obama na českém trůně shlíží Hradčanami k Vltavě, slovinským tolarem nezaplatíš v trice je mu dost rodičemi placená svatba je rodičemi placená - Legerova 72 o tom se jen tiše sní; a je to v češtině: fialovou lze rozetřít v červenou, modrou a bílou, Tvá spolužačka z Čekálovic zpíval Honza Rosák...

z hlediska crossu je mi to jasný šampionát v matematice, kde vlaje májka a klasika ženská s klukem...

prokapejme se Za vítr(čárka) Polaban(čárka) Gondolu(tečka)(tečka)(tečka) a poenta nestihla dorazit, omlouvá se(smích)

nekaždodeník

splynou mi pod prsty klávesnicí asi zřejmě možná a tak dva prostory > prostor grafonanický a deníkový; omlouvám se piju. Již třetí den. A tak nemám moc schopnost psát. Píšu. Z té krásy, co se potuluje světem naznačit jde spousta, ale protentokrát volím kooperaci s Kendym:

Babucht slaví narozeniny. A jako dárek dostal dortu kus a setkání s blbcem, které je nejhorší. Potkali jsme pána na kole, který se nás na něco zeptal a asi se mu naše odpověď nelíbila. Sesedl z kola, opřel ho o značku, došel k nám širokým krokem těch deset nebo patnáct metrů, které nás dělily a vrazil pleskavou facku Martinovi...

Jsem z toho poněkud fascinován: hromotluk dá vždy pěstí a doplní to pár kopanci, ale tento hromotluk dal prostou facku. Prostě dobrá výchova se pozná. Teď jen vymyslit proč to udělal...

je třeba tu facku prodat a nerozlít při tom BONAQUu a nevylejt akvárko i s rybičkama > roztomilí rozmarní klauni a najednou kulka, a pak ještě pět a koncentrák a nakonec opona, potlesk, vtip...

deník psaný lajdákem

hned na první pokus se mi podařilo opozdit se se zápisem. Hurá. Rozepíšu-li se nyní o tom, že to není každodeník, ale spíše zápisník některých dnů, bude mít slova již podložená činem. Dvakrát hurá. Jinak ale čtvrtek za zmínku stojí, kolem půl dvanácté jsem málem usnul v hospodě, kolem půl desáté jsem málem usnul nad výrobní linkou, kolem půl jedné začalo sněžit a atmosféra ukázala, že má smysl pro humor, neboť tím rozsněžením si definitivně dopřála aprílové počasí v únoru; znáte to sluníčko, deštíček, chumelenice, ocelové bezsrážkové bezčasí, snížek, mžění a kolem půlnoci ohvězděné nebe na námi. A dál? Dál snad jen, že dnes uteču z práce dřív, abych mohl déle pít. Slasti dělnickému lidu!

deník psaný začínajícím alkoholikem, geniálním

Michalu Šípkovi, Filipu Ropkovi
posledním distributorům chlastu mým

přátelé, i dosud neznámí mi čtenáři, fandit si, parafrází slov Marka Najbrta, musím sám. Mělo se to stát nejpozději šestého ledna, ale muselo to ještě chvíli zrát. Původně to mělo být také trochu intelektuálnější a věnováno Zdeňkovi Zapletalovi a Ludvíku Vaculíkovi, snad příště. Podle Příručky k psaní deníků zítra. Na každý pád, rozhodl jsem se to tu lehce zvulgarizovat tj. přiblížít to trochu lidem, čtenářům, Vám. A tak. A tak kromě Grafonánie, stále pokračující, postesknu si tu a tam, podle Příručky k psaní deníků den co den, nad světem, životem, Nymburkem lidštěji. Není se na co těšit, proto čtěte a pamatujte: Zítra se bude tančit všude!