postřehy mé každodennosti

předposledních pár dní jsem propil a posledních pár propracoval. Nebe a dudy, mohlo by se zdát, ale mnohem blíže to má k tomu slavnému černobílému dynamickému kruhu s dvěma tečkami. Skvěle se to doplňuje. Čtyřdenní tah pátečním večerem, sobotou, nedělí, pondělím a úterním dopolednem jsme s Kellym zakončili se sklenkami šampaňského, kaviárem, máslem a bílým pečivem pod mostem u Poděbradky, kochající se únorovou verzí jara a hrozící se bouřícího se stropu. Následující čtyři ranní směny jsem zakončil doformulováním současného životního mezicíle, stát se diplomovaným dělníkem. K tomu všemu nám včera na krmítko dorazily hrdličky, co byly nejspíš holubi, ale neznalci s krásou v oku tato nepřesnost příliš nevadila. Jediné, co mě poněkud zaskočilo od posledního záznamu, je skutečnost, že jsem při surfování svým současným mobilním seznamem narazil jen na dvě ženská jména, z toho jedno je mámy. To se pak Babucht nemůže divit, mám-li na večírcích přepárkováno.