fotka, co jsem neudělal

na zastávce půlnoc prázdno,
zmizelo střapaté
~~~~~~~~~~"Nemáš na zavolání?"
doznělo plešaté
~~~~~~~~~~"Ty jedeš do Husovic" (...) "A kolikatka to je?"
pryč je i zklamané gesto
~~~~~~~~~~~~'Ahoj! Tebe bych tu nečekala.'

na zastávce půlnoc prázdno,
přicházejí lidé,
co by chtěli odjet;

na zastávce pusto prázdno
~~~~~~~~~~~~~nula-nula nula tři.

"modř zůstane šedivá, dokud ji někdo nezrealizuje."

6 a půl kroku k blankytu

>>posezení:

>obohatit prostory celé fakulty (chodby i jiná možná místa) o křesílka, křesla, gaučíky a gauče, kde by mohli studenti v klidu a společně vegetovat mezi semináři a přednáškami; pohodlně číst knihy v případě prezenčních výpůjček z knihovny

>>otevřenější fakulta:

>rozšířit otevírací dobu knihovny (otevřeno již od 8.00, tedy stejně jako fakulta)

>zpřístupnit školu i v nočních hodinách pro potřeby doktorandů a ostatních vyučujících

>odstranit červené provazy z dvorku fakulty

>nalézt legální řešení problému s kouřením na fakultním dvorku

>>odborný život:

>pomocí motivačních programů a soutěží obohatit život jednotlivých kateder i celé fakulty o nové weby, časopisy, spolky a kluby fungující nejen na odborné ale i společenské bázi

>>domeček:

>rozšířit sortiment o čerstvé ovoce a zeleninu, případně o nabídku hotových jídel

>rozšířit otevírací dobu do večerních hodin

>rozšířit aktivity o vernisáže, veřejná čtení, filmové projekce

>rozšířit prostor využitím střechy (posezení v letních měsících); dostavbou současné budovy (využít volný prostor sousedící s budovou D a současným domečkem, kde je dnes trávník)

>>mušky v ISu:

>naučit vyučující vkládat horní hranici pro přijetí studentů semináře, naučit IS tuto informaci vždy přijmout

>>socha:

>vytvořit a postavit sochu Arne Novákovi, Romanu Jakobsonovi, neznámému studentovi nebo ztracenému/zatracenému doktorandovi

>>...:

>podívat se na nastavení parametrů ubytovacího stipendia a v případě možnosti je přenastavit

možná i Tvůj kandidát do AS FF,

218089

fotka, co jsem neudělal

2x tak velká představa
~~~~~~~~~~~~~~krásky,

2x tak velká invaze
rozpaků, nesmělosti, zalíbení
~~~~~~~~~~~~~~(blábolu lásky).

2008-11-13
EC Antonín Dvořák, trasa Brno - Kolín

reklamka

krajina kterou mám rád

líčení – slohová práce ze sexty – podzim, zima 2003, nebo zima či předjaří 2004

Tma se pomalu a lehce, jako holubí pírko, snáší do ulic. Vleče se po rozbitých chodnících, pozvolna vystupuje ze zákoutí, pohlcuje davy lidí. Brzy se rozsvítí hvězdy pouličních lamp, rozblikají se modré televizní majáky a nad železničním depem vyjde pět reflektorových měsíců. Město se uklidní a na chvilku, jen na nepatrný okamžik, předěl mezi spěchem dne a touláním noci, si bude moci oddychnout. Tehdy se stane krajinou, kterou mám rád.

Vyjdu pomalu z teplého úkrytu svého bytu vydán na cestu, na pouť mezi budovy, plácky a zdi ochotné v ten zvláštní čas vyprávět

pokračování

fotka, co jsem neudělal

krásné - blonďaté - v černém sáčku
se směje [ =) ]
k objektivu, a ne k Tobě;

"To neznamená,
že se neusmívám na Vás."

nefocenono na Petrově
- v dozvucích usínajícího Slunce
- v nepodzimním vánku
- chvilku před trojím zvoněním na pátou.
; Brno

o Bohu

"dokud mi neumřel syn, veděl jsem, že Bůh není. Ale od té doby mě syn navštěvuje. Ve snu, v pauze na oběd, na hajlízku na stanici. Asi Ti to nepomůže, ale ona tu zůstane, bude pořád s Tebou."

parafráze Andyho Sipowicze z Policie - New York,
epizoda ???

P.S.: Přečtěte si divadelní hru Andělé mezi námi od Františka Langera, například v Tři hry o spravedlnosti, Praha 1957, s. 126 - 208; abych nebyl jediný, kdo měl tu čest.

poznámka z četby

Občas, když procházel kolem hotelu, vzpomněl si na deštivé dny, když až k němu doprovázel svoji služku v perelíně. Postrádal ale pocit melancholie, o níž se tehdy domníval, že ji bude muset pocítit v den, kdy už ji nebude milovat. Neboť tím, co tuto melancholii promítalo dopředu na jeho budoucí lhostejnost, byla jeho láska. A tato láska již neexistovala...

něco málo k sémantickému poli těch pěti písmen.

Marcel Proust. Jean Santeuil.
tenkrát kdesi ve Francii, s. ???

třešince

když ho chytím za rukáv,
dá se mnou do praní,
chce být stále svobodnej,
můj vítr severní.

Martin v našem vztahu (VI. 2005 - X. 2007
s plnohodnotnými společnými přestávkami)

neumím citovat z písní, proto:
Žalman, Pavel Lohonka: Vítr severní.
In: Cesty. Panton - Praha 1985.

slečně Š, slečně V; dokud jsem opilý

Stvořil jsem dnes z kancelářských svorek prsten;
Stvořil jsem jej, k zaujetí mé neklidné duše;
Stvořil jsem jej,

~~~~~~~~~~~~aby Tě zaujal,
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~a já jím mohl svou duši poslat dál.

fotka, co jsem neudělal

o čem se zdá za pultem mezi "Big Mac, prosím." & "Další, prosím."?

kde bloudí oči, když ústa čekají připravena se usmát nejen kvůli firemním §?

o čem se zdá dívce s vizáží laně?

kde prochází se duše, stojí-li nohy připraveny vyrazit pro sendvič, hranolky, zmrzlinu...?

o čem se zdá?

Nemohu sloužit; já si jen objednal kafe.

nefoceno u McDonald's; Brno

fotka, co jsem neudělal

„ponořen v korbelu,

~~~~~~~~~~~který mě pije,

cukám koutky k nebi,

~~~~~~~~~~~~~kde rezonují myšlenky,
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~o kterých můžu doma u televize,

jen snít.“

nefoceno v Středověké krčmě; Brno

podivný deník

"zatím jen nástřel."

Egon na tom posraném městečku lpěl jako ropa na peří racka. Fotka v učebnici vlastivědy pro 5. třídu, pár slavných rodáků nebo alespoň obyvatel, z nichž jeden tam zastavil čas.

... Kopecký vonící pečícím se kynutým těstem kolem 3. ráno

podivný deník

"někdy se citáty prostě nehodí!"

toho dne z Egona poprvé vyprchalo nadšení z počínajícího alkoholismu. Cítil se neobyčejně unavený. Všechny půllitry, dvojky a panáčky přestaly pumpovat krev do malého i velkého krevního oběhu a rozmazané obrysy se nepříjemně vyostřily.

Znovu objevený už svět nebyl tím báječným místem pro život. Lidé, na které si pamatoval neexistovali. Zůstaly tu sice jejich obličeje, ale slova nesoucí se z jejich úst, gesta jejich rukou, způsob chůze i obvod jejich pasu nepoznával. Kdyby již nešlo o nezbytnou součást střízlivění, určitě by ho rozbolela hlava. Ze Skleníku byla herna, Slunce trávilo mnohem více času po škole, z nezničitelných pevností partnerských vztahů zůstaly trosky, stromy šuměly listům Valčík na rozloučenou a Slovan Liberec hrál jen o fous hůř než poslední tým druhé ligy.

"Chci..."

"Musím..."

"Alespoň bych měl..."

Namísto toho jen seděl v křesle a kladívko vyťukávalo do kovadlinky starou známou: "Tak tedy vítej podzime! Vítej v kraji mém."

proč nejsem blogger?

"...zpět mezi Vámi na pevné Zemi."

ola, máme tu jeden z těch otevřenějších, alkoholem nutně podpořených, příspěvků.

Už je to více let, co jsem si v etanolové euforii založil první nebo druhý blog. A není to až tak dávno, kdy jsem usoudil, že až ztratím soudnost, založím další. A až ztratím sebeúctu, mohl bych ho začít i pravidelně obohacovat. Předznamenávám, nejsem grafoman a počet mých úderů za minutu nepřekračuje podprůměrné hodnoty. Přesto mívám, stejně jako Egon; znalí ví, neznalí se mohou dočíst; záchvaty psaného slova. Pochopitelně bych mohl psát blog typu: "Dneska ráno jsem vstal konečně připraven na budík, na lékařce jsem ukořistil jedny z posledních lidovek zadarmo, po džusíku v Domečku na FF následoval nacpanej seminář až po strop v 51, že jsem se bál, že budu psát další segregační test, potom rumunština, na kterou mě vzali, i přesto že jsem byl v pořadníku žadatelů na dvacet volných míst 36., potom seminář, vedený šéfem katedry, který jsem loni neudělal, a po sbalení všeho důležitého v Těsné závěr na druhém regulérním "céčkovém" předmětu v mé akademické kariéře." Ale jak kdysi si zaznamenával prostřední Polák: "Přišel jsem ze školy domů, doma byla nuda a ráno jsem šel zas do školy," a jeho deník skončil po třech stejných zápisech, i podle mě je tohle na hovno. Na druhou stranu není mnoho toho, co bych tu chtěl vystavovat, protože zkrátka můj život neposkytuje dostatek inspirace, kterou bych byl schopen proměnit v písmenka, a odhodlání, o kterém se u mé osoby nemá příliš smysl bavit.

Ne, nejsem blogger, a jen tak nebudu. Byla by to větší ztráta mého a menší ztráta Vašeho času.

A proč tedy toto výše vychrlené?

Protože jsem po láhvi vína ztratil soudnost.

"nebojte se jenom chvilku =)"

uplynulo mnoho dní a řádky se sami nezačaly plnit literami. Nikdo to na sebe nevzal. Skoro by se zdálo, že nám chybí trocha toho štěstíčka. Hlavně v okamžiku kdy se na obrazovce rozsvítí "Vytvořit." Nevím, jestli právě to bere našim hráčům odvahu z kopaček nebo se jen u postraní čáry chystají na svůj Velký okamžik. Na každý pád hra na hřišti, zejména ve virtuální prostoru, tím znatelně trpí. Jenže kde je brát? Špílmachr má nefunkční vazy a spasitel řekl jen: "Kopejte!"

... a jak je u nás?

chtěl bych znovu kráčet s hlavou ve hvězdách.

podivný deník

"se stylizací jdi do prdele!"

Egonovi se nechtělo nic. Od sedmadvacátého ležel v posteli a jako mantru si opakoval, musíš začít, musíš začít, ale nezačal. Vždy se našla nějaká ta peřina, kterou si mohl na chvilku či delší chvíli přehodit přes hlavu, a tvářit se, že není.