nekaždodeník

splynou mi pod prsty klávesnicí asi zřejmě možná a tak dva prostory > prostor grafonanický a deníkový; omlouvám se piju. Již třetí den. A tak nemám moc schopnost psát. Píšu. Z té krásy, co se potuluje světem naznačit jde spousta, ale protentokrát volím kooperaci s Kendym:

Babucht slaví narozeniny. A jako dárek dostal dortu kus a setkání s blbcem, které je nejhorší. Potkali jsme pána na kole, který se nás na něco zeptal a asi se mu naše odpověď nelíbila. Sesedl z kola, opřel ho o značku, došel k nám širokým krokem těch deset nebo patnáct metrů, které nás dělily a vrazil pleskavou facku Martinovi...

Jsem z toho poněkud fascinován: hromotluk dá vždy pěstí a doplní to pár kopanci, ale tento hromotluk dal prostou facku. Prostě dobrá výchova se pozná. Teď jen vymyslit proč to udělal...

je třeba tu facku prodat a nerozlít při tom BONAQUu a nevylejt akvárko i s rybičkama > roztomilí rozmarní klauni a najednou kulka, a pak ještě pět a koncentrák a nakonec opona, potlesk, vtip...