proč nejsem blogger?

"...zpět mezi Vámi na pevné Zemi."

ola, máme tu jeden z těch otevřenějších, alkoholem nutně podpořených, příspěvků.

Už je to více let, co jsem si v etanolové euforii založil první nebo druhý blog. A není to až tak dávno, kdy jsem usoudil, že až ztratím soudnost, založím další. A až ztratím sebeúctu, mohl bych ho začít i pravidelně obohacovat. Předznamenávám, nejsem grafoman a počet mých úderů za minutu nepřekračuje podprůměrné hodnoty. Přesto mívám, stejně jako Egon; znalí ví, neznalí se mohou dočíst; záchvaty psaného slova. Pochopitelně bych mohl psát blog typu: "Dneska ráno jsem vstal konečně připraven na budík, na lékařce jsem ukořistil jedny z posledních lidovek zadarmo, po džusíku v Domečku na FF následoval nacpanej seminář až po strop v 51, že jsem se bál, že budu psát další segregační test, potom rumunština, na kterou mě vzali, i přesto že jsem byl v pořadníku žadatelů na dvacet volných míst 36., potom seminář, vedený šéfem katedry, který jsem loni neudělal, a po sbalení všeho důležitého v Těsné závěr na druhém regulérním "céčkovém" předmětu v mé akademické kariéře." Ale jak kdysi si zaznamenával prostřední Polák: "Přišel jsem ze školy domů, doma byla nuda a ráno jsem šel zas do školy," a jeho deník skončil po třech stejných zápisech, i podle mě je tohle na hovno. Na druhou stranu není mnoho toho, co bych tu chtěl vystavovat, protože zkrátka můj život neposkytuje dostatek inspirace, kterou bych byl schopen proměnit v písmenka, a odhodlání, o kterém se u mé osoby nemá příliš smysl bavit.

Ne, nejsem blogger, a jen tak nebudu. Byla by to větší ztráta mého a menší ztráta Vašeho času.

A proč tedy toto výše vychrlené?

Protože jsem po láhvi vína ztratil soudnost.