z četby

JSEM JENOM ČLOVĚK

Jsem jenom člověk. Vstám brzy,
vypiju kávu, do práce jdu zas.

I mně na větru oči slzí,
za nehty horkých prstů leze mráz.

I do mne bijí kapky deště.
I po mé tváři stéká slaný pot.

Víc však mě dráždí, víc než jiné ještě,
křivdy, když běží hlavně o život.

I moje roky jdou pochodem husím.
I na mne čeká otevření zem.

A proto jen, že jednou usnout musím,
bráním se spánku, v noci vzhůru jsem.

Štefan Žáry: Jsem jenom člověk. 1962;
překlad František Hrubín