WoteWřené okno Mého sWěta

postřehy mé každodennosti

2011-02-13T01:33:00.005+01:00

předposledních pár dní jsem propil a posledních pár propracoval. Nebe a dudy, mohlo by se zdát, ale mnohem blíže to má k tomu slavnému černobílému dynamickému kruhu s dvěma tečkami. Skvěle se to doplňuje. Čtyřdenní tah pátečním večerem, sobotou, nedělí, pondělím a úterním dopolednem jsme s Kellym zakončili se sklenkami šampaňského, kaviárem, máslem a bílým pečivem pod mostem u Poděbradky, kochající se únorovou verzí jara a hrozící se bouřícího se stropu. Následující čtyři ranní směny jsem zakončil doformulováním současného životního mezicíle, stát se diplomovaným dělníkem. K tomu všemu nám včera na krmítko dorazily hrdličky, co byly nejspíš holubi, ale neznalci s krásou v oku tato nepřesnost příliš nevadila. Jediné, co mě poněkud zaskočilo od posledního záznamu, je skutečnost, že jsem při surfování svým současným mobilním seznamem narazil jen na dvě ženská jména, z toho jedno je mámy. To se pak Babucht nemůže divit, mám-li na večírcích přepárkováno.

momentka

2011-02-12T01:09:00.006+01:00

věnováno(tečka)

dostižen vitalismem
slzami smíření, naukou o kráse...

dnes jsme si prožili poslední težké ticho

a nashle a šáteček

a nesnesitelnou lehkost bytí

G 7,5° - z chmelu na 3 účtenky

2011-02-08T01:29:00.004+01:00

nemohu-li číst, píšu a není to k přečtení. Bohu došel dip a LÍDLu obalená kolečka cibule. Jsem zdrželivý. Onanuji tužkou na papír. Grafonan, jako hovno mezi půlkami, na svém místě. A holka s nejhezčím Ahoj na světě řekla ČAU! Z tohodle křížovku neuděláš. A vymyslel-li Postřižiny Bohumil, měli bychom mu instalovat do pivováru desku pamětní, co na ní psi nachčijou a lidé né. Stydlíni. Je potřeba počkat si na poentu. Třeba i s vtipem. Visíme na síti veřejnosti. A kapři? A raci? A olihně? Ale to je jedno (smích) Dilema prázdné hospody, kam si sednout... a bude potřeba servat se o Wericha i se samotným Werichem, aby byla SHOW i bez Honzy veselého s lodí jenž dováží čaj a kávu. A teď Kelly Alenku a Ivanku, ale o Ivance Caroll Lewis nepsal a já s Ivankou asi nefím - compris -a jdu zabít dalšího somálského námořníka cigaretou zapálenou ze svíčky. Tak člověka to mrzí, né. Cotamfurtčumíš...

tolik toho neutratíme, abychom nemohli s písmem na druhou stranu lístku a pomalu blíží se ta doba, kdy Kendy bude kavárník a já jeho zaměstnancem anebo naopak & Alfi účtuje 29 jako 30 a korunu vrací na požádání, jak Kardan na Polabské sklizni, a pivo lavórům prospívá a jsem zase já vysoko nad věcí - (ne)autorské čtení, ÁZet kvíz, to je sál kterej zvučit nepotřebuje - 1500 W - a texty ke čtení napsal Hrabal lepší než vlaky Ostře sledované. MY a svíčky gymnáziu neudělal americkej Obama na českém trůně shlíží Hradčanami k Vltavě, slovinským tolarem nezaplatíš v trice je mu dost rodičemi placená svatba je rodičemi placená - Legerova 72 o tom se jen tiše sní; a je to v češtině: fialovou lze rozetřít v červenou, modrou a bílou, Tvá spolužačka z Čekálovic zpíval Honza Rosák...

z hlediska crossu je mi to jasný šampionát v matematice, kde vlaje májka a klasika ženská s klukem...

prokapejme se Za vítr(čárka) Polaban(čárka) Gondolu(tečka)(tečka)(tečka) a poenta nestihla dorazit, omlouvá se(smích)

nekaždodeník

2011-02-07T00:55:00.006+01:00

splynou mi pod prsty klávesnicí asi zřejmě možná a tak dva prostory > prostor grafonanický a deníkový; omlouvám se piju. Již třetí den. A tak nemám moc schopnost psát. Píšu. Z té krásy, co se potuluje světem naznačit jde spousta, ale protentokrát volím kooperaci s Kendym:

Babucht slaví narozeniny. A jako dárek dostal dortu kus a setkání s blbcem, které je nejhorší. Potkali jsme pána na kole, který se nás na něco zeptal a asi se mu naše odpověď nelíbila. Sesedl z kola, opřel ho o značku, došel k nám širokým krokem těch deset nebo patnáct metrů, které nás dělily a vrazil pleskavou facku Martinovi...

Jsem z toho poněkud fascinován: hromotluk dá vždy pěstí a doplní to pár kopanci, ale tento hromotluk dal prostou facku. Prostě dobrá výchova se pozná. Teď jen vymyslit proč to udělal...

je třeba tu facku prodat a nerozlít při tom BONAQUu a nevylejt akvárko i s rybičkama > roztomilí rozmarní klauni a najednou kulka, a pak ještě pět a koncentrák a nakonec opona, potlesk, vtip...

deník psaný lajdákem

2011-02-04T11:28:00.003+01:00

hned na první pokus se mi podařilo opozdit se se zápisem. Hurá. Rozepíšu-li se nyní o tom, že to není každodeník, ale spíše zápisník některých dnů, bude mít slova již podložená činem. Dvakrát hurá. Jinak ale čtvrtek za zmínku stojí, kolem půl dvanácté jsem málem usnul v hospodě, kolem půl desáté jsem málem usnul nad výrobní linkou, kolem půl jedné začalo sněžit a atmosféra ukázala, že má smysl pro humor, neboť tím rozsněžením si definitivně dopřála aprílové počasí v únoru; znáte to sluníčko, deštíček, chumelenice, ocelové bezsrážkové bezčasí, snížek, mžění a kolem půlnoci ohvězděné nebe na námi. A dál? Dál snad jen, že dnes uteču z práce dřív, abych mohl déle pít. Slasti dělnickému lidu!

deník psaný začínajícím alkoholikem, geniálním

2011-02-02T12:13:00.004+01:00

Michalu Šípkovi, Filipu Ropkovi
posledním distributorům chlastu mým

přátelé, i dosud neznámí mi čtenáři, fandit si, parafrází slov Marka Najbrta, musím sám. Mělo se to stát nejpozději šestého ledna, ale muselo to ještě chvíli zrát. Původně to mělo být také trochu intelektuálnější a věnováno Zdeňkovi Zapletalovi a Ludvíku Vaculíkovi, snad příště. Podle Příručky k psaní deníků zítra. Na každý pád, rozhodl jsem se to tu lehce zvulgarizovat tj. přiblížít to trochu lidem, čtenářům, Vám. A tak. A tak kromě Grafonánie, stále pokračující, postesknu si tu a tam, podle Příručky k psaní deníků den co den, nad světem, životem, Nymburkem lidštěji. Není se na co těšit, proto čtěte a pamatujte: Zítra se bude tančit všude!

G VI natřikrát překapávaná

2011-01-27T18:16:00.001+01:00

bacha! pod věšákem sedává Bůh, choulí se ve vlhku našich kabátů, hledá z sýra díru, kterou by provlékl astru. S Harrym na něj čumíme skrz pěnu křtěné desítky, jemu chybí brejle, jizva, jiskra a mě zas všechno podstatné. Právě odjeli Rusové, zůstal tu jen Bludov, chrčí cucky z Karamazů a loví z kapsy zbytky své harlekýnské snídaně...

... venku nebe, ptáci, střechy, koruny stromů i koruny nepozorností opuštěné, pěna padá a leží a halí smaragdy rozsypané koncem sezóny potomky rolníků, agrárníků, kolchozníků... A do vzpomínek se mi pletou dlouhé vlasy vyčesané z plíšku mědi tím nejjemnějším z ocelových kartáčů a Bludov přešel k Anně Karenině a Harry na tuzemák. Venku končí týden, citrusy čekají na hranici na vjezdní doložku...

... srdce se nafukuje a rytmicky splaskává, tuky se usazují na zbylých židlích a chladnoucích talířích, smračeno. Výpravčí píská odchod, hostinskému jede vlak. Roztáčíme poslední kola a rundy času nedočkavě klepou podpatkem ženy při náhlém výpadu cha-cha, měď vzduchem zelená, vzpomínáním šedne a stále pálí. Věnuji Ti proti Tvé vůli báseň v próze, povídku, román. Je chladno, Bůh hnípe u kamen, Harry na židli, Bludov jen tak. Balíme, cirkus jede dál!

kluby_poezie

2011-01-05T20:01:00.009+01:00

Máří na marách
z dubu co neschodí žalud
kříž, co s krážem neprošel

SVĚT

bramboru s oceány
s plísní pevnin

ZAPLAKAL ČLOVĚK

"A CO?" napsal Halas à la fin

trapnost, blábol, nuda - kapitola pátá

2010-12-18T20:20:00.004+01:00

distribuce významů, plynové lampy co blikaj. Nepřišel Kuba, nedorazila upřímnost. Zabili kolibříka, poslali ho v zimě létat na Vala. Nezvracím, nespím & pivo, bubliny, spolužáci z matfyzu, dáme? nedáme? Cigára? Otevřeně tu prodávají krev, áčko, béčko i áBé mínus. Nikdo odsud nepůjde, dokud nezjistim, kdo hodil ten půllitr!

majíc talent, tužku dělám malbu

OTEVŘELI DVEŘE SNU

a hlavu jim zdi obouchali

na baru fronta. Kravata rudá překáží na mžik rudým vlasům a slova pochodují kolem Jericha, ono to jediným pravým gestem spadne. S kalhoty u kotníků tančím, hledám Pavlův hrob před smrtí, už zase Radek spí, přivítej ho, prosím, u nás, hrůzu, lásku a sukně vyhrnuté nad boky. PLACÁK - JEŽIŠMARJA, FUJ! Vrhání překvapených pohledů? To umřela Karkulka, Sněhurka, ... A Jiřík? Do nekonečna práce v Křinci, dělníkem proti své vůli, vajgly v dárkovém balení,
s délkou Vašich vlasů ztrácím na dlouho přehled. HRŮZA minulosti má stále své jméno, Andrea, Kristýna, Honza, Lenka, ... měknou Vám rysy. Nekouzelník v součtu s nekouzelníkem daj dohromady kouzlo, Martina za cigaretu, a pod šátkem mizí pivo, fialová k rzi nepatří, jsem zadaný, jsem nad tím, a Ondra zvednout hůlkou sukni, s pivem, sešitem, náladou už mu to tolik nejde. Jsou tu stále, scházejí termiti do mraveniště, ty už deš? Gábi pustila skrze prsty vzduch, nešika co si dává záležet, v očích otazník, v podivném zlomku času, smířena nad parketami. Jsem z Vás, z objektu, nadšen! Exibice umořených hrdinů, mobily pořádají průvod. Konec konců jsem intuitivní žena. Postel v místě bydliště a k svatbě WoOóou. Jen podle ramen krása (falešná). O židli opřen s přehledem nenajdu nic. Moment to je můj sonet.

welcome in Prague.

grafonanie 4

2010-12-17T08:15:00.005+01:00

s mohutným výdechem vyzvrátím vlašák a nádechem na jaře procitnu, někdy bych mu strčil mezi hemisféry drát, s cvaknutím pustil jiskru a hned, jak by nastalo uvolnění po křeči, s nalepeným ocasem a lacinými růžky z Václaváku začal kopat cestu do středu Země. Křičím! Uslyšíte. Kolibřík nad valy v zimě, a jak říkáte Zubaté Vy? Každé zasnoubení se musí alespoň jednou zrušit, odcitovala Honza Oscara a o rok později venčila Trhače a my tu zůstali bez ní. Harry, Fialová dáma, Bludov, Ivan, dvojčata Egon a Jack, Martin...

s výdechem vyzvrátím vlašák a vdechnu trochu jara v zimě, mezi zuby starý sníh, v očích víc perel a jisker než v sudu rumu, to poslední doba není nakloněna sebevrahům; co provedli hmyzu zmírajícímu v osvícení plamene voskovic? Žárovku. A cestou domů převráceným mochaccinem uši inklinují k rudoarmějcům. Jarní probuzení, ironický škleb. A Fjodor do nekonečna, neustále A kdo se to tu člověku směje?

holou rukou vyzvednu vlašák z útrob, ve stínu Honzina geneaologického dubu až k z nejslavnějších poprav české historie. Seru, přátelé. Ostatně serete i Vy. Sedíme Za vítrem za větrem a skládáme čárku k čárce, chvilku v Pákistánu, chvilku v bombardéru, chvíli v slově před limem. Zeměkoule není koule, surrealismus není hrstková polívka, Kateřinu neukřižovali a Ježíše, jmenoval-li se tak, nepřišroubovali, Usáma povečeřel u Meka, pomodlil se u toalet a nechal si zabalit dvoje hrany k pádu dvojčat...

Smíření není něco, k čemu máme dospět. Je třeba se bouřit. Nesmířit se. Ani s Bohem. Ani s peklem. Jít si svojí cestou.

grafonanie 3

2010-12-08T20:17:00.005+01:00

rychle dokud v sobě něco mám, rychle než mi zase v práci zazvoní. Jedním z požadavků, zákonů téhle nevyzpytatelné země, grafonanie je odmítnout jakoukoliv stylizaci, sám se domnívám, že stanovovat mantinely, dokud bloumáme v krajině začátků, je blbost, jenže myšlenka ještě není čin, co by pak bylo s bezmyšlenkovitými činy, ryze pudovými záležitostmi...

... a tak je potřeba si čas od času zatočit střelkou kompasu jako kolotočem, 360 stupňů tam, 360 stupňů zpět a porozhlédnout se novým směrem. Tedy pokud na to jdeme intencionálně. Pokud to necháme v rukou newyorkské krásy, jak o ní napsal Milan, bušíme, co se hodí, tak jak to přichází a kam se to vejde. Stylizace je omezením grafonanie, budem-li ji pěstovat, zničíme zárodek jednoho státu, a tak nás slovy Johna ubyde...

Grafonanie je dům skleněných lebečních kostí, z nichž jsme si dobrovolně před zrcadlem odstranili pokožku.

... a Moskvou nepokráčí ďábel a New Yorkem slon a Nymburkem člověk, to vše ve tři ráno a ježci a ušáci nad Labem, Hudsonem a Moskvou nebudou mít u čeho chroupat mrkvičku a červy. Jan mě kdysi upozornil, že kdyby Izák nepřišel se svými zákony, gravitace by přesto existovala, ale kdyby William nenapsal prince dánského, tak by Hamlet nikdy nebyl. Znovu neobjevím gravitaci a Nobelovky za medicínu, biologii, chemii, ekonomii, mír a literaturu též nepřipadají v úvahu, ale mohu zkusit sypat písmenka a interpunkční znaménka a doufat, že budu mít štěstí, že se kdesi v septiku zaleskne blejskátko vyšší hodnoty, že...

... už bijí hořátevské hodiny.

trapnost, blábol, nuda - grafonanie díl druhý

2010-12-05T17:55:00.003+01:00

Za noci auta křičí, kvílí a hltají tmu světly a za jinými světly za struhadlem se sype sníh, sýří na rizoto, z kterého by Zdeněk neměl radost, na hrstkovou polévku z rýže, ovaru, mrkve, mraženého hrachu, v libochuti se schodnem i libozvuk je nám vlastní, ale co s potichu čtenou poezií, zemřelo už spousta tvorů hlady, ale zemřel někdo nedostatkem vytištěné poezie, co nemohl sdílet? Spolu s pastou vyplivl myšlenku, vypláchl a odpíchl začátek směny, začal nový den uprostřed noci. Z pod oblak čtvercového stropu vírem tančících fotonů tlačí se sem pokus něco začít, nahmatat začátek, aby se dala odvíjet příze pokračování. Ty představy jsou malicherné jak postavy, které plní svět newyorkských avenue a polních cest za Lysou nad Labem. Opláchl s nádobím myšlenku a chodbou vkráčel do kombinézy a v kombinéze dál.

trapnost, blábol, nuda - vítejte v grafonanii

2010-12-01T15:04:00.003+01:00

tak za oknem sněží a kdysi jasné tvary se stávají náznaky, ideální doba vypustit to ven, fouknout na klávesnici a vyťukat něco málo z těch nudících se silulet budoucích postav, co čekají na neuronové dálnici a bojí se zapomnění. Venku sněží a ty malé částečky přemrzlé vody se začínají snášet na tu jedinou část prostoru, z které lze odečíst realitu, a prostřednictvím které lze pronikat do libovolných míst imaginace; je obsahu bez formy...
Zase meleš?
Zase mele.
O hvězdách, papoušcích, lokomotivách, balónech, dlouhonohých kráskách, vůni absintu, žáru B52 a tak?
Mele.
Tak dost ještě možná nepřišel váš čas, ostatně váš čas zatím měřím já, a zatímco se sníh spouští na Martinovu hlavu a jeho čtenáři pobyvají stejně jako postavy v prostoru, kde imaginární čísla nabyvájí všech hodnot kromě nuly...
Nemel.
Jo, nemel.
Jen mel, mel ta svá hovna, to blitíčko, kapku té krve, mel, jak jsme se dohodli.
Mele.
Za oknem sněží a na otázku, zda se s prvním oteplením vyjeví tvary v celé své kráse, již známe odpověď, tou odpovědí bude lidský čin, čin stavebnice elektrických impulsů, krevní pumpy, neobyčejně citlivých míst na povrchu, onanie s tím vším souvisí, stejně jako s tím pro co se Martin rozhodl, nachcat si s nepředvídatelnou radostí do šálku čaje, vířícího zlata konzumovaného snad po celé té bramboře zvané svět. Venku sněží a blogger spolu s pointou jde vařit oběd. Nemusím doufám prozrazovat, že budou brambory a čaj?

0,01

2010-06-20T14:47:00.001+02:00

"jsou okraje lavóru, přes které skořápka se svíčkou nemůže."

Petr Fiala

0

2010-05-21T01:26:00.001+02:00

"No a co, kurva? Žádná minulost, žádná budoucnost. Jedeme dál. Slunce stejně pořád vychází jenom kvůli nám."

Zdeněk Zapletal, Půlnoční pěšci

svítání na západě

2010-02-06T21:08:00.003+01:00

"nechte světu stylizaci,
dává práci stylistům!"

wotevřených woken bylo DOST
před námi i po nás

DOST bylo wývrtek, wotvíráků, motyček
DOST bylo Egonů i Jacků Müllerů
DOST bylo fotek co neudělám,
her co nenapíšu, zdí co nepostavím
DOST bylo klukovin, píčovin, kocovin
DOST bylo RUMU
DOST bylo nudných mejdanů,
poblitých silnic, zvrácených značek
DOST bylo moudrých, blbých slov
DOST bylo KECŮ

a HOVNO z toho!

MRDÁM NA TO PŘÁTELÉ!
JDU ŠTÍPAT, PÁLIT, MALOVAT...

brzy nashle 7=

deset, dvacet Novoroční předsevzetí

2010-01-01T14:57:00.006+01:00

"poněkud osobněji, přátelé."

šestka pro rok Dvacet-deset:

> napíšu a vydám knihu (knížku)
> budu kandidovat na nejrůznější posty nejméně v dvojích různých volbách
> začnu studovat v Suchdole
> založim fotbalový klub
> zajdu na jídlo do Starýho Nymburka
> konečně si koupim piáno

kouřová

2009-12-30T20:14:00.005+01:00

"kvůli tomuhle jsem klíčema nezvonila!"

OBČANÉ, které opustila revoluce,
jimž marsejéza mlčí na patře,

jdem, místo žerdí motyky,

jdem pod trikolorou Republice nakopat brambory.

Vo tomhle jsme fakt NESNILI!

z hloubi světa duše:

2009-11-26T22:46:00.005+01:00

Dogma a Víra jsou stupněm Poznání následujícím po Pravdě. Ono totiž popravdě Svět lze ve skutečnosti spočítat,

ale některé z mezisoučtů už ho málem zničily.

z četby

2009-11-05T11:04:00.007+01:00

JSEM JENOM ČLOVĚK

Jsem jenom člověk. Vstám brzy,
vypiju kávu, do práce jdu zas.

I mně na větru oči slzí,
za nehty horkých prstů leze mráz.

I do mne bijí kapky deště.
I po mé tváři stéká slaný pot.

Víc však mě dráždí, víc než jiné ještě,
křivdy, když běží hlavně o život.

I moje roky jdou pochodem husím.
I na mne čeká otevření zem.

A proto jen, že jednou usnout musím,
bráním se spánku, v noci vzhůru jsem.

Štefan Žáry: Jsem jenom člověk. 1962;
překlad František Hrubín

z nápisů na dosud nepostavené zdi

2009-10-22T18:50:00.002+02:00

každá vteřina dobrého divadelního kusu musí být poezie

slyšel jsem plakat ozvěnu nad vlastními slovy

MODŘ ZŮSTANE ŠEDIVÁ DOKUD JI NĚKDO NEZREALIZUJE

na začátku nebylo nic
a na konci ne o mnoho víc

volte POKROK!!!

postřehy odjinud

2009-10-13T01:23:00.003+02:00

„už dávno nemusíme všechno vymýšlet sami.“

Zdenek

Po ulici kráčí Zdenek
a je celý od písmenek,
vpředu, vzadu, prostě hrůza,
posrala ho v let múza.

Karel Plíhal,
podle mě o Zdeňku Zapletalovi

šlépěje

2009-10-13T01:06:00.009+02:00

"... volím Šlépěje,
neboť šlépěje jsou také jen tu a tam a netvoří nepřetržité linie,
mohouť býti na cestě, avšak nejsou cestou.
Nejsou cestou, ale ukazují cestu, cestu toho,
který tudy šel, třebas mimo cestu."

-
(DEML, Jakub. Šlépěje I - III. Vetus Via: Brno 1998. s. 14)

divadelní:

O Bílé nemoci

Festival herectví ve hře, které ztratila cosi velmi důležitého.

ze hry kterou nenapíšu

2009-10-07T18:59:00.011+02:00

"prý Kamilu Lhotákovi

-
& určitě Ondrovi."

A: Miluji balóny!
-
B: ?
-
A: To protože nám umožňují zadívat se do nebe... ...mrknout chvíli oknem Božím.

fotka, co jsem neudělal

2008-12-02T12:52:00.006+01:00

na zastávce půlnoc prázdno,
zmizelo střapaté
~~~~~~~~~~"Nemáš na zavolání?"
doznělo plešaté
~~~~~~~~~~"Ty jedeš do Husovic" (...) "A kolikatka to je?"
pryč je i zklamané gesto
~~~~~~~~~~~~'Ahoj! Tebe bych tu nečekala.'

na zastávce půlnoc prázdno,
přicházejí lidé,
co by chtěli odjet;

na zastávce pusto prázdno
~~~~~~~~~~~~~nula-nula nula tři.

2008-11-24T00:08:00.005+01:00

"modř zůstane šedivá, dokud ji někdo nezrealizuje."

6 a půl kroku k blankytu

>>posezení:

>obohatit prostory celé fakulty (chodby i jiná možná místa) o křesílka, křesla, gaučíky a gauče, kde by mohli studenti v klidu a společně vegetovat mezi semináři a přednáškami; pohodlně číst knihy v případě prezenčních výpůjček z knihovny

>>otevřenější fakulta:

>rozšířit otevírací dobu knihovny (otevřeno již od 8.00, tedy stejně jako fakulta)

>zpřístupnit školu i v nočních hodinách pro potřeby doktorandů a ostatních vyučujících

>odstranit červené provazy z dvorku fakulty

>nalézt legální řešení problému s kouřením na fakultním dvorku

>>odborný život:

>pomocí motivačních programů a soutěží obohatit život jednotlivých kateder i celé fakulty o nové weby, časopisy, spolky a kluby fungující nejen na odborné ale i společenské bázi

>>domeček:

>rozšířit sortiment o čerstvé ovoce a zeleninu, případně o nabídku hotových jídel

>rozšířit otevírací dobu do večerních hodin

>rozšířit aktivity o vernisáže, veřejná čtení, filmové projekce

>rozšířit prostor využitím střechy (posezení v letních měsících); dostavbou současné budovy (využít volný prostor sousedící s budovou D a současným domečkem, kde je dnes trávník)

>>mušky v ISu:

>naučit vyučující vkládat horní hranici pro přijetí studentů semináře, naučit IS tuto informaci vždy přijmout

>>socha:

>vytvořit a postavit sochu Arne Novákovi, Romanu Jakobsonovi, neznámému studentovi nebo ztracenému/zatracenému doktorandovi

>>...:

>podívat se na nastavení parametrů ubytovacího stipendia a v případě možnosti je přenastavit

možná i Tvůj kandidát do AS FF,

218089

fotka, co jsem neudělal

2008-11-14T12:24:00.008+01:00

2x tak velká představa
~~~~~~~~~~~~~~krásky,

2x tak velká invaze
rozpaků, nesmělosti, zalíbení
~~~~~~~~~~~~~~(blábolu lásky).

2008-11-13
EC Antonín Dvořák, trasa Brno - Kolín

reklamka

2008-11-07T14:39:00.004+01:00

krajina kterou mám rád

líčení – slohová práce ze sexty – podzim, zima 2003, nebo zima či předjaří 2004

Tma se pomalu a lehce, jako holubí pírko, snáší do ulic. Vleče se po rozbitých chodnících, pozvolna vystupuje ze zákoutí, pohlcuje davy lidí. Brzy se rozsvítí hvězdy pouličních lamp, rozblikají se modré televizní majáky a nad železničním depem vyjde pět reflektorových měsíců. Město se uklidní a na chvilku, jen na nepatrný okamžik, předěl mezi spěchem dne a touláním noci, si bude moci oddychnout. Tehdy se stane krajinou, kterou mám rád.

Vyjdu pomalu z teplého úkrytu svého bytu vydán na cestu, na pouť mezi budovy, plácky a zdi ochotné v ten zvláštní čas vyprávět

pokračování

fotka, co jsem neudělal

2008-11-06T01:24:00.005+01:00

krásné - blonďaté - v černém sáčku
se směje [ =) ]
k objektivu, a ne k Tobě;

"To neznamená,
že se neusmívám na Vás."

nefocenono na Petrově
- v dozvucích usínajícího Slunce
- v nepodzimním vánku
- chvilku před trojím zvoněním na pátou.
; Brno

o Bohu

2008-10-22T22:01:00.003+02:00

"dokud mi neumřel syn, veděl jsem, že Bůh není. Ale od té doby mě syn navštěvuje. Ve snu, v pauze na oběd, na hajlízku na stanici. Asi Ti to nepomůže, ale ona tu zůstane, bude pořád s Tebou."

parafráze Andyho Sipowicze z Policie - New York,
epizoda ???

P.S.: Přečtěte si divadelní hru Andělé mezi námi od Františka Langera, například v Tři hry o spravedlnosti, Praha 1957, s. 126 - 208; abych nebyl jediný, kdo měl tu čest.

poznámka z četby

2008-10-21T22:14:00.011+02:00

Občas, když procházel kolem hotelu, vzpomněl si na deštivé dny, když až k němu doprovázel svoji služku v perelíně. Postrádal ale pocit melancholie, o níž se tehdy domníval, že ji bude muset pocítit v den, kdy už ji nebude milovat. Neboť tím, co tuto melancholii promítalo dopředu na jeho budoucí lhostejnost, byla jeho láska. A tato láska již neexistovala...

něco málo k sémantickému poli těch pěti písmen.

Marcel Proust. Jean Santeuil.
tenkrát kdesi ve Francii, s. ???

třešince

2008-10-17T04:07:00.004+02:00

když ho chytím za rukáv,
dá se mnou do praní,
chce být stále svobodnej,
můj vítr severní.

Martin v našem vztahu (VI. 2005 - X. 2007
s plnohodnotnými společnými přestávkami)

neumím citovat z písní, proto:
Žalman, Pavel Lohonka: Vítr severní.
In: Cesty. Panton - Praha 1985.

slečně Š, slečně V; dokud jsem opilý

2008-10-17T03:43:00.013+02:00

Stvořil jsem dnes z kancelářských svorek prsten;
Stvořil jsem jej, k zaujetí mé neklidné duše;
Stvořil jsem jej,

~~~~~~~~~~~~aby Tě zaujal,
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~a já jím mohl svou duši poslat dál.

fotka, co jsem neudělal

2008-10-08T22:27:00.006+02:00

o čem se zdá za pultem mezi "Big Mac, prosím." & "Další, prosím."?

kde bloudí oči, když ústa čekají připravena se usmát nejen kvůli firemním §?

o čem se zdá dívce s vizáží laně?

kde prochází se duše, stojí-li nohy připraveny vyrazit pro sendvič, hranolky, zmrzlinu...?

o čem se zdá?

Nemohu sloužit; já si jen objednal kafe.

nefoceno u McDonald's; Brno

fotka, co jsem neudělal

2008-10-07T19:37:00.010+02:00

„ponořen v korbelu,

~~~~~~~~~~~který mě pije,

cukám koutky k nebi,

~~~~~~~~~~~~~kde rezonují myšlenky,
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~o kterých můžu doma u televize,

jen snít.“

nefoceno v Středověké krčmě; Brno

podivný deník

2008-10-07T19:25:00.008+02:00

"zatím jen nástřel."

Egon na tom posraném městečku lpěl jako ropa na peří racka. Fotka v učebnici vlastivědy pro 5. třídu, pár slavných rodáků nebo alespoň obyvatel, z nichž jeden tam zastavil čas.

... Kopecký vonící pečícím se kynutým těstem kolem 3. ráno

podivný deník

2008-09-29T09:16:00.007+02:00

"někdy se citáty prostě nehodí!"

toho dne z Egona poprvé vyprchalo nadšení z počínajícího alkoholismu. Cítil se neobyčejně unavený. Všechny půllitry, dvojky a panáčky přestaly pumpovat krev do malého i velkého krevního oběhu a rozmazané obrysy se nepříjemně vyostřily.

Znovu objevený už svět nebyl tím báječným místem pro život. Lidé, na které si pamatoval neexistovali. Zůstaly tu sice jejich obličeje, ale slova nesoucí se z jejich úst, gesta jejich rukou, způsob chůze i obvod jejich pasu nepoznával. Kdyby již nešlo o nezbytnou součást střízlivění, určitě by ho rozbolela hlava. Ze Skleníku byla herna, Slunce trávilo mnohem více času po škole, z nezničitelných pevností partnerských vztahů zůstaly trosky, stromy šuměly listům Valčík na rozloučenou a Slovan Liberec hrál jen o fous hůř než poslední tým druhé ligy.

"Chci..."

"Musím..."

"Alespoň bych měl..."

Namísto toho jen seděl v křesle a kladívko vyťukávalo do kovadlinky starou známou: "Tak tedy vítej podzime! Vítej v kraji mém."

proč nejsem blogger?

2008-09-26T03:06:00.018+02:00

"...zpět mezi Vámi na pevné Zemi."

ola, máme tu jeden z těch otevřenějších, alkoholem nutně podpořených, příspěvků.

Už je to více let, co jsem si v etanolové euforii založil první nebo druhý blog. A není to až tak dávno, kdy jsem usoudil, že až ztratím soudnost, založím další. A až ztratím sebeúctu, mohl bych ho začít i pravidelně obohacovat. Předznamenávám, nejsem grafoman a počet mých úderů za minutu nepřekračuje podprůměrné hodnoty. Přesto mívám, stejně jako Egon; znalí ví, neznalí se mohou dočíst; záchvaty psaného slova. Pochopitelně bych mohl psát blog typu: "Dneska ráno jsem vstal konečně připraven na budík, na lékařce jsem ukořistil jedny z posledních lidovek zadarmo, po džusíku v Domečku na FF následoval nacpanej seminář až po strop v 51, že jsem se bál, že budu psát další segregační test, potom rumunština, na kterou mě vzali, i přesto že jsem byl v pořadníku žadatelů na dvacet volných míst 36., potom seminář, vedený šéfem katedry, který jsem loni neudělal, a po sbalení všeho důležitého v Těsné závěr na druhém regulérním "céčkovém" předmětu v mé akademické kariéře." Ale jak kdysi si zaznamenával prostřední Polák: "Přišel jsem ze školy domů, doma byla nuda a ráno jsem šel zas do školy," a jeho deník skončil po třech stejných zápisech, i podle mě je tohle na hovno. Na druhou stranu není mnoho toho, co bych tu chtěl vystavovat, protože zkrátka můj život neposkytuje dostatek inspirace, kterou bych byl schopen proměnit v písmenka, a odhodlání, o kterém se u mé osoby nemá příliš smysl bavit.

Ne, nejsem blogger, a jen tak nebudu. Byla by to větší ztráta mého a menší ztráta Vašeho času.

A proč tedy toto výše vychrlené?

Protože jsem po láhvi vína ztratil soudnost.

2008-06-09T23:23:00.004+02:00

"nebojte se jenom chvilku =)"

uplynulo mnoho dní a řádky se sami nezačaly plnit literami. Nikdo to na sebe nevzal. Skoro by se zdálo, že nám chybí trocha toho štěstíčka. Hlavně v okamžiku kdy se na obrazovce rozsvítí "Vytvořit." Nevím, jestli právě to bere našim hráčům odvahu z kopaček nebo se jen u postraní čáry chystají na svůj Velký okamžik. Na každý pád hra na hřišti, zejména ve virtuální prostoru, tím znatelně trpí. Jenže kde je brát? Špílmachr má nefunkční vazy a spasitel řekl jen: "Kopejte!"

... a jak je u nás?

2008-06-04T21:43:00.005+02:00

chtěl bych znovu kráčet s hlavou ve hvězdách.

podivný deník

2008-01-03T19:26:00.001+01:00

"se stylizací jdi do prdele!"

Egonovi se nechtělo nic. Od sedmadvacátého ležel v posteli a jako mantru si opakoval, musíš začít, musíš začít, ale nezačal. Vždy se našla nějaká ta peřina, kterou si mohl na chvilku či delší chvíli přehodit přes hlavu, a tvářit se, že není.

tak plyne čas...

2007-11-24T23:10:00.000+01:00

"Země se už milióny let točí rovnoměrným přímočarým pohybem ze západu na východ v opozici k akceleracím a retardacím každodenního života."

"A proč?"

"Protože...

... Za necelých čtrnáct dní organizuji SHOW iT! (festival Odvahy), kterým jsem chtěl udělat radost bráchovým spolužákům, kteří v nedávné minulosti založili kapelu a v blízké budoucnosti chtějí začít vystupovat. Snad se to povede, ale i pro snad je potřeba mnoho udělat.

... Druhá polovina zimního semestru je o poznání nevlídnější než polovina první. Citelně se zhorší počasí, krajina ulehne k zimnímu spánku v Brně i v Nymburce bez sněhové peřiny a Sluníčko zkrátí své denní vycházky na minimum; přiblíží se termíny plnění zadané práce.

... Kvůli nedostatku X-faktoru, ať už je to cokoliv, se mi často ráno nechce vstát."

podivný deník

2007-11-24T22:39:00.000+01:00

„když už název lže, co čekat od textu samotného?“

Egon musel uznat, že podzim, tak tomu stavu říkal, definitivně zvítězil a záchvaty bohorovných nálad na tom nic neměnily. Probouzel se stále později a déle. Za dobu, kterou potřeboval od prvního otevření očí k postavení se na obě nohy, stihl prvoligový fotbalista odehrát zápas a ještě se osprchovat. V těch chvílích, kdy úpěnlivě střežil před světem tajemství svého procitnutí, se vlastně schovával. Sklopená víčka tvořila bariéru před nebezpečím, které čekalo za okrajem postele, které si dokázalo otevřít dveře do jeho pokoje nebo se připomenout pípnutím esemesky.

Jak se blížily Vánoce, krátily se dny, trávil Egon v horizontální poloze více a více času. Obyčejně jen zkoumal skvrny a šmouhy na bílých stěnách pokoje a byl vděčný, že v létě, přes rok od roku četnější a důraznější proklamace, nevymaloval. Když se dostatečně vynadíval a znovu ujistil, že v létě konečně vymaluje, pootočil hlavu k jedné z mnoha otevřených skříní, očima začal sjíždět hřbety knih, které nikdy nečetl, a pustil se do jejich hodnocení... Vyzdvihl metodu automatického psaní, kterou Kerouac stvořil Na cestě, ocenil existenciální náboj Kafkova Procesu, chvilku si pohrával s myšlenkou Hrabalova proudu vědomí, absurditou Havlova osudu, Hellerovou americkou satirou a českou humoreskou Jaroslava Haška, vzpomněl, že Bezruč vypotil jedinou sbírku, že Neruda napsal Hřbitovní kvítí, aby se konečně něco dělo, že Ginsberg krátce navštívil Československo... Egon věděl hodně o literatuře. Mohl si to myslet. Často si to o něm mysleli ostatní. Fakt, že za život přečetl deset možná jedenáct knih, pořád nevěděl, jestli Honzíkovu cestu počítat, dvě desítky recenzí a zhruba stejné množství literárních studií včetně jednoho Kunderova eseje, z něj dělal nezpochybnitelného odborníka. A nejen přes literaturu.

Tak zas příště...

... a jak je u nás?

2007-11-11T16:17:00.000+01:00

Slyšíte? Ticho za oknem - úpění zimy, která se chce dostat dovnitř.

virtuální povzdech

2007-10-04T16:45:00.000+02:00

tak tedy vítej podzime! Vítej v kraji mém.